V červnu mi promocemi na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně skončil studentský život, ale já si ještě chtěla "prodloužit mládí", a proto jsem se rozhodla, že nebudu shánět práci hned od července, ale léto věnuju cestování a průvodcování. Jednou z mnoha průvodcovských akcí, které jsem si na léto naplánovala a domluvila byly 4 turnusy v Provence na cyklistických a turisticko-cyklistických zájezdech cestovní kanceláře Alpina, a tak se stalo, že jsem si 20. srpna sbalila svých 5 švestek a 21. odjela s prvním z turnusů do provensálského L'Isle sur la Sorgue. Na brněnském nádraží mě v pátek v půl 7 ráno vyzvedávali "staří známí", sehraná dvojka řidičů Karel a Karel (K+K), kteří do Brna dojeli z Ostravy autem Škoda Superb. Naštěstí se na našem předzájezdově-nedělním setkání v Brně nabídli, že mi pomohou s batohem a odvezou mi ho na sklad, kam já dojedu na kole.
Tuhle nabídku zcela ocením už na choceňském nádraží, kam mě z domu zaveze taťka, když stojím shrbená pod tíhou báglu, který plně naložený dosahuje hmotnosti 25 kg.
Stojím před nádražní budovou v Brně sotva 10 minut, ale i tak mi moje záda začínají dávat výpověď. Naštěstí se hned vzápětí objeví na smluveném místě "vládní" škodovka:-) a z místa spolujezdce vybíhá Karlík a bere mi bágl ze zad.
"Ahooj!"
"Čaau!"
"Ty brďo, kolik to má? Aby ses nám nepřevážila! To je půlka tebe, ne?", ptá se, když mi bere bágl ze zad a snaží se ho nacpat do auta.
Hned se mi stojí líp!
"Díky moc!"
"No, nemáš vůbec zač! Tak se uvidíme na skladě! Ale hlavně opatrně, prosím tě!", nabádají mě, abych to na kole někde "nepoložila".
"Nebojte, já jsem vždycky opatrná!"
"No, právě!"
Odjíždím od nádraží a pronásleduju "škodovku", kterou dostihnu na prvním semaforu na červené. Karlík na místě spolujezdce stáhne okénko: "Ty jsi rychlá!"
"To je náhodička! No, jo, co naděláš! Neboj, na další už mi ujedete!"
Superb se pomalu vzdaluje a já ho pronásleduju. Bohužel se tak soustředím na to, jestli mě bolí nebo nebolí natažené/natržené tříslo a stehno, že přejedu odbočku na sklad. Po chvíli si chybu uvědomím a vracím se kousek zpátky. Na sklad dojedu asi v 7:10.
"Ty jo, já to trubka přejela!"
"Tak, stane se, viď?"
Doufám, že tím se minimálně pro dnešek vyčerpaly věci, které se stávají...
Nakládáme kuchyň a svoje věci do bílého autobusu Máňa s nápisem Zájezdová doprava Petr Vávra na boku. Nosíme jídlo, plynové bomby, bečky piva k autobusu a do zavazadlového prostoru je skládá Karel. Přijíždí Danča coby alpiňácká "služba" a předává mi věci k zájezdu. Navíc dostávám ještě 1 lékárničku pro druhý zájezd "přechoďáků", které budeme po cestě vysazovat v Grenoblu, odkud budou vyrážet na turistický přechod NP Écrins. Už zbývá jen poslední věc - cyklovlek. Přebíráme vlek, zámek, klíče a kotvu na oj.
"Já si tam ještě naložím svoje kolo!"
"Počkej a další průvodce, co jede s tebou jako "dvojka", přijede taky sem?"
"Nene, spolu s "trojkou" dojedou až na Zvonařku."
"No a nechceš si to kolo teď hodit do kufru a naložit ho do vleku až na Zvonařce? Ať to nemusíš rozplachtovávat 2x?", ptá se Karel s hlavou zastrčenou v kufru, kam zrovna rovná bedny s rajčaty.
"Když já potřebuju vyzkoušet, jestli na ten vlek po té své nehodě vůbec vylezu, víš."
"No nazdar!"
Za pomoci Karlíka rozplachtovávám vlek, sundáváme boční dřevěné desky a už zbývá jen na vlek vylézt a kolo zavěsit na první hák zleva. Chvíli nerozhodně přecházím podél vleku a rozhoduju se, odkud a jak na vlek vylezu nejsnadněji (a hlavně bez bolesti).
"Můžu ti nějak pomoct?", ptá se Karlík, který moje počínání se zájmem sleduje.
"Jako myslíš třeba mě vysadit, jo?", chechtám se a konečně se rozhodnu. Chytnu se jedné z kovových podpěr vleku a snažím se na vlek vylézt hlavně pomocí rukou, abych se ze zraněné nohy (kterou jsem si mimojiné "zrakvila" 10 dní před odjezdem a to tak, že jsem 2 dny popocházela a podpírala se o koště) odrážela co nejméně.
"No, moc ladný to nebylo, ale jsem tady a o to přece šlo, ne? Navíc na Zvonařce polezu z obrubníku, tak to nebude tak vysoko, ale musíme říct Karlovi, aby zaparkoval těsně u chodníku!":-)
"Ne, ladný to fakt nebylo. Ale vylezeš tam a většina klientů tam stejně přijíždí trochu později, tak tě neuvidí hned, ale až v Praze.", informuje mě Karlík se shovívavým úsměvem.
"No, super!"
Nakládáme poslední zbytky, zapřaháme vlek a už zbývá se jen rozloučit se skladníky Evou a Pavlem a se "službou" Dančou.
"Já pojedu za vámi. Ještě se uvidíme na Zvonařce. Budu tam předávat zájezd Filipovi.", říká Danča a my nasedáme do Máni a vyrážíme směr Ústřední autobusové nádraží Zvonařka.
Po cestě ještě vylepuju "zasedák".
"Ty jo, děcka, já jsem nervózní jak sáňky v létě!"
"Z čeho, prosím tě?"
"Nejhorší je ta chvíle vystoupení z autobusu, jak tam ty lidi stojí a koukají co bude, pak už to je v pohodě. Většinou."
Na nástupišti č. 26 už čeká několik klientů, hlavní průvodce zájezdu Přechod NP Écrins Filip a další 2 průvodkyně Petra s Janou, které mají jet se mnou do Provence na pozicích 2. průvodce a skladník. Autobus zastavuje, výstup z autobusu: "Dobrý den, ahoj! Jedete na zájezd Provence na kole? Jestli ano, tak bágly noste klukům řidičům, oni si to do autobusu poskládají, jak budou potřebovat, kola naložíme do vleku a na předních dveřích autobusu je vyvěšený "zasedák", tak si, prosím, posedejte v autobusu podle něj. Postupně se mi, prosím, hlaste, já si vás tady budu odškrtávat, abych věděla, kdo tu ještě není."
Pozdravím se s Filipem a s Petrou, se kterou jsem se potkala v pondělí v Brně, abychom se viděly dřív než v den odjezdu na zájezd, a seznamuju se s Janou, se kterou jsem zatím mluvila jen po telefonu. Janě a Petře předávám alpiňácká průvodcovská trika s nápisem FOLLOW ME a pak už postupně obcházím klienty, podávám si s nimi ruku a odškrtávám je v seznamu. Následuje rozplachtování vleku, na které se už vrhl Karlík.
"Karlíku, už jsem u tebe! Díky moc, jseš zlatej!"
"Není zač! Prosím tě!"
Uvědomuju si, že obrubník k výlezu na vlek k dispozici mít nebudu, protože to by v Praze znamenalo nakládat ze silnice a to si nerisknu. Naštěstí většina lidí ještě nosí velké batohy k autobusu a tak u "vyhrabání se" na vlek moc svědků nemám.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
