R.I.P. Honza "Zoid" Liska

22.1. 2016, louka u Berounky u vesnice Všenory, slunce, sníh a mráz, vesele plápolající oheň a spousta vyloženě "outdoorových" a pohodově vyhlížejících lidí.

Nezasvěcenému by se mohlo zdát, že se sešli, buď aby něco oslavili nebo proto, že jim je spolu prostě dobře. Je jim spolu dobře, ale "Jeden" chybí. "Ten", který je pro dnešní odpoledne (a večer) svedl dohromady. Kvůli "Němu" stojí za velkým stanem červená Škoda Felicia s "fishing kayakem" na střeše, kvůli "Němu" stojí ve středu prostranství malé dřevěné pódium zaplněné květinami a svíčkami.... a taky černý katafalk s dubovou rakví. Právě kvůli "Němu", se tu sešla ta spousta lidí, kteří ho znali z vody, z hor nebo z rybaření... Přišli se rozloučit!
Jak bylo během odpoledne správně řečeno, tohle byl opravdu ten jediný způsob rozloučení, který by nám "On" odpustil a za který by nás neseřval.

A to je přesně to, co jsme si do poslední chvíle nechtěli připustit, čemu jsme nechtěli uvěřit, co je podle nás strašně nespravedlivé a co nás naplňuje bezmocí a zármutkem. Loučíme se navždy se svým kamarádem, který každého z nás poznamenal různě. Je neuvěřitelné, kolik lidí dokázal tenhle mimořádný kluk ovlivnit a pro jedno mrazivé odpoledne svést dohromady.

Byl to skvělý vodák, lyžař, rybář, kuchař, ale hlavně kamarád a pohodář. Dokázal si i v nejnepříznivějších podmínkách užívat a naplňovat své okolí optimismem a nekonečnou radostí ze života. Uměl to, co mnozí neumí a co přesně vystihují slova písničky z filmu Život Briana "Always Look on the Bright Sight of Life".
Možná také proto je tu dnes tak smutno a oči jindy bezesporu tvrdých chlapů a holek (a nejen těch) se lesknou a po tvářích stékají slzy - protože tu tenhle kluk už není.

Já ho poznala díky společnému přátelství našich rodičů a během dětství pro mě představoval frajera, co uměl neuvěřitelné věci - nejen v lodi ale i na lyžích. Kluka, co mě během společných "vod" někdy bez varování popadl a posadil si mě na ramena "na koně" a rozběhl se se mnou kempem za varovného a starostlivého křiku jeho (a mých) rodičů. Kluka, co mě během Otavy 2002, kterou jsme pod tíhou okolností sjížděli na jedné lodi, zasvěcoval do tajů "lodních náklonů". Kluka, co mě během stejné řeky o pár dní posadil na "zadáka" a řekl: "Už umíš všechno, teď budu dělat motor já a ty jen kormidluj!"
Nenaučil mě jen ty náklony, ale také jsem díky němu poznala krásu "paperbackových" knížek s pouťově barevnými obaly od Terryho Pratchetta. Proto teď nezbývá než doufat, že je pravdou to, co Sir Terry Pratchett vyslovil - že existuje řada paralelních světů, kde se věci dějí rozdílně. Snad někde, v jiném světě a jiné galaxii, je Honza stále mezi námi.

Byla pocta vidět ho v akci, ať už ve vlně na "singlovce", nebo na lyžích "na freeridu", nebo u ohně, kde připravoval ke konzumaci úlovky, které nachytal a bez ohledu na jejich množství se o ně rád rozdělil.

Jeho láska k "freeridu", ten pocit sjíždět svah prašanem před kýmkoli jiným ten den (možná i týden), byla bohužel tak silná, že se mu stala osudnou.
Honza "Zoid" Liska tragicky zahynul pod lavinou 5.1. 2016 ve francouzských Alpách. Právě jako "lavina" někdy působil na své okolí - ovšem jen v tom nejlepším slova smyslu.

Honzo, budeš nám chybět! Sice se říká "odpočívej v pokoji", ale všichni kdo měli tu čest tě poznat vědí, že to neuděláš a budeš dál tím nezkrotným živlem, kterým jsi vždycky byl - snad právě v té vzdálené galaxii.

Měj se a zase někdy naviděnou!

HYDROmagazín - "Pro nejmilejší pako na světě"