Když se "staříci" připijou:-)

Na letošní "svatováclavský" víkend jsme se letos, jako tradičně, vydali na cyklistický víkend na burčákem zalitou Moravu. Tentokrát jsme ubytování sehnali ve vesničce Březí u pana Cvrčka v malém baráčku, který měl v přízemí sklípek a v prvním patře 1 místnost zahrnující obývák, kuchyni i ložnici. Okolo domu byla velká zahrada a v jejím levém horním rohu byla stará kůlna.
Hned po příjezdu nám pan Cvrček dal klíče a řekl, že si kola můžeme dát do "šopy". Chvíli jsme jen nechápavě zírali. Všichni totiž známe hlášku: "Kurnik, šopa." Ale teď když došlo na lámání chleba, uvědomili jsme si, že nikdo nemáme ani páru, co to ta šopa vlastně je, a proto netušíme, kam si ty kola máme vlastně dát:-). Pan Cvrček naštěstí doplnil svoji radu výstižnou gestikulací, takže jsme pochopili, že myslí tu starou kůlničku v rohu zahrady.
Náš "svatováclavský" víkend je vždy spojen s nezřízeným popíjením až chlastáním všech možných produktů z vinných hroznů (burčáku i vína bez ohledu na zbarvení). Nejinak tomu bylo i tento rok. Někdy se celodenní "nasávání" projeví více někdy méně.
Letos se asi nejvíce projevilo poslední večer, kdy jsme po návratu z cyklo výletu, dostali Cvrčkovo pozvání do jeho sklípku na degustaci. Pan majitel byl v nalévání velmi šťedrý a jak jsme se snažili abychom ho neurazili, tak jsme do sebe víno lili vyloženě pod tlakem... Po skončení ochutnávky pan Cvrček odjel a my jsme pokračovali v pití a v dalším rozvoji zábavy.
Náš hovor se po čase stočil i na filmovou tématiku a abychom zůstali věrni ústřednímu tématu víkendu, probírali jsme film Bobule. Ondra, který jako jediný z nás fim viděl (v nejbližší budoucnosti se to ale změní.-)), nám vyprávěl veselou scénku z filmu, ve které Kryštof Hádek řídí degustaci a říká ostatním zúčastněným, co by měli ve vínu cítit. Svůj výčet všech možných chutí zakončí slovy: "....a samozřejmě petrklíč!"
Taťkovi se tato scéna děsně líbila, ale po chvíli když Ondra jen z legrace pronesl: "....a samozřejmě petrklíč!", taťka se zatvářil značně zmateně, skoro až vyděšeně a s vykulenýma očima se zeptal: "Petr Krízis? Coooo? Kdo to jeee?". Po překonání původního záchvatu smíchu jsme mu pracně vysvětlili, že se ta hláška vztahovala k filmu. To už se taky smál, nicméně, když jsem mu celou příhodu včera (14. 10. 2010) znovu připomněla, vůbec si jí nepamatoval.
Možná k tomu všemu tradičnímu z těchto zářijových víkendů bychom měli přidat "tradiční paměťová okna":-)
Už proto že se článek jmenuje "Když se "staříci" připijou:-)" měla bych dodat, že ani mamka nezůstala toho večera o nic pozadu. O tom jsem se přesvědčila na vlastní oči, když jsem si v prvním patře něco psala na počítači a najednou jsem slyšela na schodech lehké rány. Vykoukla jsem a uviděla mamku jak si to po schodech doslova "šněruje" směrem vzhůru. Ta na mě, když mě uviděla, mezi pochechtáváním a snahou se soustředit na svůj náročný výstup, volala: "Ani, nedívej se, matka jde!"
Jo, jo, tenkrát jsem se fakt zasmála....:-)