Skotsko na kole s CK Alpina (22.6. - 5.7. 2016)

Všechny odjeté zájezdy v sobě mají něco, kvůli čemu je stojí za to zaznamenat. Toho něčeho je buď víc nebo míň. Zájezd Skotsko na kole byl letos "prvosjezd", loni jsme ho připravovali a letos na přelomu června a července se jel poprvé. Průzkum se nám loni moc nevydařil a bylo hodně věcí, které bylo nedoladěných, proto jsem tak trochu doufala, že se zájezd pro tento rok nenaplní a zruší, což nám dá ještě prostor pro doladění a úpravy.
Můj předpoklad "Nikdo přece není tak blbej, aby jel do Skotska na kola.", se ukázal jako těžce mimo realitu a už v únoru bylo jasné, že se Skotsko pojede. Od té doby jsem z představy, že se zájezd uskuteční byla dost nervózní a snažila jsem se na něj dostatečně připravit. A 22.6. jsem s báglem plným dlouhých cyklokalhot, bund, náhradních bot, teplých ponožek, čepic a rukavic a s horským kolem HT 26" Kellys Magnus nasedla do vlaku směr Brno.

22.6. 2016 - CESTA

Ráno mířím nejdřív na Kotlářskou do "kanclu" Alpiny, vyřídit poslední organizační věci. Na schodech potkávám Alůa (jednoho ze spolumajitelů).
"Ahoj, co to je?", říká mi s pohledem upřeným na můj batoh obřích rozměrů.
"Ahoj, to je mé druhé já! Seznamte se!"
"Kam jedeš?"
"Skotsko!"
"Aha, tak v tom případě tomu rozumím!:-)
Pak jedu tramvají na Komárov a odtud jdu pěšky na sklad. Kolo mi ráno na nádraží nabrala Majda, takže to už na skladě je a já tam musím "jen" odtáhnout bágl. Na skladě se vítám s Martinem a s Honzou a začínáme připravovat kuchyň a proviant. Asi 10 minut po mě přijíždí kuchařka Lída, se kterou jsem loni byla v Provence, a půl hodiny po ní i autobus. Bleděmodrý autobus s oranžovým nápisem Jančík na boku a za volantem můj "starý známý" z květnové Korsiky Michal spolu s parťákem Milanem. Vtom přijíždí do areálu skladu další osobní auto a z něj vysedá Jana, průvodkyně Alpiny, která si cyklozájezd do Skotska zvolila jako svojí dovolenou. Super posila! Naložíme kuchyň a přejíždíme na Zvonařku.

"Tak čau! Držte nám palce!", loučím se na skladě.
"Ahoj! Drž se a hodně štěstí!"
"Kdyby mě chtěl někdo z vás vystřídat, tak máte poslední možnost!":-)
"Tak příště, jo?"
"Dobře, tak papapa!"
"Papa.

Tentokrát moje cestovní horečka cestou na Zvonařku dosahuje maximálních hodnot. Přijíždíme na stání č. 26 půl hodiny předtím, než mají dorazit klienti, takže si můžu v klidu jít za Tomášem do "kanclu" Služby přebrat zájezd.

"Čau Tome!"
"Ahooj! Jak je?"
"Dobrý, ale jsem nervózní jak sáňky v létě!"
"Neboj, to zvládneš!
"No uvidíme!"

Během přebírání přijde Dave, který jede na zájezd jako hlavní průvodce 2. programu "pěšáků" s názvem Nejhezčí hory Skotska. V týmu už tak chybí jen Janka, která bude pomáhat Davovi a bude nastupovat v Praze. Pak už honem donést všechny věci k autobusu, kromě všech papírů nafasuju i cyklonářadí, pumpu a lékárničku. Rozplachtuju vlek a postupně se nám na nástupišti shromáždí klienti. Vítáme je a já s úlevou konstatuju, že můžu kola naložit jen z jedné strany vleku. Máme dvojpatrový, kde se kola musí střídavě nakládat z jedné a z druhé strany vleku, pokud jich je víc než 20. Máme kol dohromady 16, takže i přesto, že máme ve vleku nastrkané stoly a lavice na vaření, tak se v pohodě vejdeme. Naložíme kola, bágly a klienty a vyrážíme směr Praha - Chodov.

"Řekneš něco na uvítanou?", ptá se Dave.
"Klidně můžu. Budeme se střídat?"
"Super!"

Beru si mikrofon: "Dobrý den, vítám vás na zájezdu cestovní kanceláře Alpina do Skotska. Jmenuju se Anna Caldová a budu průvodcovat cyklistickou partu programu Skotsko na kole. Pěší partě programu Nejhezčí hory Skotska budě dělat průvodce tady David a Janka, která se k nám ještě připojí v Praze.Vařit nám bude Lída a o naší dopravu do Skotska a ve Skotsku se postarají řidiči Michal a Milan. Zatím vám jen v krátkosti řeknu nejdůležitější informace k cestě a zbytek si povíme, až budeme kompletní. Teď náš čeká cesta do Prahy, kde budeme nakládat další část a poslední účastníci přistoupí v Ústí nad Labem. V autobusu je funkční WC, ale budeme vám dělat pravidelné přestávky, tak ho prosím, používejte jen v případu nouze, protože nás čeká dlouhá cesta a ne všude je možné záchod vypustit, tak ať cestu přežijeme s nějakou štábní kulturou. Na bar doprostřed autobusu vám dáme nějaké časopisy a katalogy, aby vám cesta v pohodě ubíhala. Pro tuhle chvíli ještě poslední věc, na "alpiňáckých" zájezdech je takovým nepsaným pravidlem, že si všichni tykáme, pokud by s tím měl někdo problém, tak nám vykejte a my vám budeme taky vykat. Zatím ode mě všechno a přeju vám příjemnou cestu."
"Řekla jsi to krásně! Dobrá práce!", zhodnotí můj výkon Dave.
"To jsem ráda, že sis to užil! Dala jsem do toho všechno.":-)

Těsně před Prahou stojíme asi tři čtvrtě hodiny v zácpě a na místo nakládky přijíždíme ve chvíli, kdy už bychom podle plánu měli odjíždět. No nevadí. Honem naložím 4 kola lidí, kteří nastupují v Praze a můžeme vyrazit do Ústí nad Labem.

"Aničko, řekneš to uvítání ještě jednou? A já bych to pak řekl celý, až budeme kompletní."
"Tak určitě!"

Přeblekotám uvítací řeč ještě jednou. V tu chvíli už znovu stojíme v zácpě a je stoprocentně jasné, že do Ústí nad Labem přijedeme pozdě. Máme tu nakládat poslední 4 účastníky cykloprogramu. Nakonec do Ústí nad Labem přijíždíme s půlhodinovým zpožděním. Nastupují tady 2 starší dámy a pár starší pán a o poznání mladší slečna. Omlouvám se jim za zpoždění, honem naložíme kola a vzhůru do Asmterdamu. Uvítací řeč tentokrát "odmluví" Dave a přidá k ní ještě pár dalších informací o další cestě a průběhu dalšího dne, kdy nás čeká prohlídka Amsterdamu a poté navečer nalodění na trajekt do anglického Newcastlu.
Přejedeme hranice do Německa a hned kousek za nimi se před námi objeví auto dálniční policie a na majáčku se rozsvítí nápis FOLLOW ME. Přijde mi dost ironie, že ten stejný nápis máme napsaný na svých "firemních" průvodcovských oranžových trikách. Hlídka nás stáhne kamsi do svých prostor oploceného areálu. Vystupujeme s Davem ven. Od ostrých hochů se samopaly dostaneme pokyny, ať si všichni připraví doklady a řidič ještě "techničák". Za volantem sedí Milan, který je tu v pozici 2. řidiče neví, kde jsou papíry od autobusu schované. Jdu probudit Michala, který si šel lehnout do ložnice. Pak dostaneme příkaz rozplachtovat vlek a zodpovíme dotazy typu kdo jsme a kam jedeme. Ve chvíli, kdy to vypadá, že už pojedeme se jeden z celníků s "bouchačkou" za opaskem zadívá na Dava, který má v tu chvíli ruce v kapsách. Nařídí mu, aby ruce pomalu vyndal a ukázal mu, co má v kapsách. Ostří hoši se samopaly vypadají, že jsou schopní Dava odstřelit za každý pohyb, který se jim nebude zdát.

"Prosím tě, vytahuj ty ruce fakt pomalu!", říkám mu.

Vytáhne ruce a v 1 drží mobil v pouzdru. Okamžitě dostane příkaz ukázat, co to je. Když se ukáže, že jen drží mobil, atmosféra se citelně pročistí. Hlídka nám vysvětlí, kudy se máme vrátit zpět na dálnici a popřeje nám šťastnou cestu.

"Tak to bylo hustý!"
Vysvětluju do mikrofonu, co celá tahle akce měla znamenat a doufám, že tím jsme si překážky a záludnosti cesty vybrali.
Pak vybíráme nějaký tematický film, kde konečné rozhodnutí nechávám na Dava, protože je to opravdový filmový znalec a koneckonců studuje FAMU. Koukáme na film a doufáme, že další cesta proběhne už bez komplikací.

23.6. 2016 - AMSTERDAM

Ráno v 8 hodin přijíždíme do Amsterdamu. Vykládáme s Davem a s Jankou základní fakta o městě, o architektuře, o památkách, květinovém trhu a pak samozřejmě o "Coffee Shopech".
Pak vyvstane problém se zaparkováním. Ukáže se, že GPS souřadnice uvedené v Harmonogramu dopravy jsou souřadnice slepé ulice, kde autobus s vlekem prostě nezaparkuje. Co teď? Projíždíme autobusem po hlavní cestě a najednou se nám po pravé straně naskytne pohled na obrovské patrové parkoviště u obchodního domu. Jediná vada na kráse je ta, že v tu chvíli jsme asi 5 kilometrů od přístaviště přívozu, který slouží k přepravě do centra místo mostu. Michal se otočí na kruhovém objezdu a jede zpátky k přístavišti.

"Hele, támhle je zastávka MHDčka. Míšo, nemůžeš nás tam rychle vysadit a pak dojet autobusem zpátky na parkoviště u supermarketu?", ptám se.
"Jo, to by šlo."

Michal zastavuje na zastávce. Dáváme ještě rychlé upozornění na cyklopruh, který vede hned okolo zastávky a Holanďani tudy na svých železných kolech jezdí neuvěřitelnou rychlostí, a vysedáme. Autobus odjíždí a my jdeme na přístaviště, kam akorát přijíždí přívoz. Nasedáme a přejedeme na druhou stranu kanálu. Procházíme skrz nádraží na náměstí k informačnímu centru. Tady si za 2 eura kupujeme plán Amsterdamu a pro zájemce organizujeme prohlídku Amsterdamu. Začíná pršet! A to ještě ani nejsme ve Skotsku :-).
Procházíme Amsterdam, prohlídku ukončujeme u Květinového trhu a dáváme rozchod. Sraz ve 14:30 u přívozu!
Spolu s Davem, Jankou a Lídou míříme na kafe do kavárny. Leje jako z konve. Jak příhodně počasí pro zájezd do Skotska...Snažíme se rozchodit únavu po noci strávené v autobuse. Vypijeme kafe a vydáme se hledat internet, protože se Dave potřebuje přihlásit na předměty na další rok. Skončíme v KFC a dáváme další kafe. Pak se stavujeme v potravinách nakoupit nějaké jídlo, protože večeře jako součást polopenze má být až další den a na trajektu jsou takové ceny, že by nám na to nemusela stačit ani odměna, kterou za zájezd dostaneme.:-)
V půl 3 čekáme na místě srazu a akorát stihneme odjíždějící přívoz. Perfektní načasování. Přejedeme na druhou stranu kanálu, dojdeme na zastávku MHD a voláme Michalovi, že pro nás může dojet.
Za 10 minut přijíždí autobus, my nasedáme a vyrážíme do přístavu. Po cestě rozdělíme kajuty, které jsou na noční plavbu do Newcastlu povinné.

Tady nastane další zádrhel se souřadnicemi. Autobus zastavuje v místě, kde to opravdu nevypadá, že by odtud měl vyplouvat trajekt. Kousek dál je závora a budka, ve které sedí jakýsi člen ochranky.

"To je nějaký divný! Já se tam jdu zeptat!", říkám a beru si palubní lístky.

Od pána v budce se dozvím, že jsme v přístavišti pro CARGO a že molo, kde se mají naloďovat lidi je o dalších 20 km dál. Tak to je fakt super, ještěže máme dost času! Poděkuju, vracím se zpátky k autobusu a vysvětlím Míšovi, kam má jet dál. Dojedeme na určené místo, kde už stojí trajekt. Hurá!
Jdu s Jankou najít terminál na "check-in". Ten najdeme na druhý pokus a od paní za přepážkou dostaneme instrukce co a jak. Všichni ven z autobusu, připravit doklady a projít jednotlivě přes pasovou kontrolu. Řidiči čekají, dokud neprojde poslední a potom se vrací do autobusu a najíždí na trajekt. Nalodíme se na trajekt a rovnou míříme do kajut. Necháme tam věci a pak vzhůru na palubu. Počkáme, dokud nevyplujeme. Já jdu potom s Lídou do kryté části paluby, vytahuju mapy a zakresluju trasu na první cyklistickou etapu a celkově si připravuju briefing. I vlivem cesty autobusem jsme všichni rádi, že se můžeme natáhnout do postele a už někdy o půl 10 spíme jako zabití.

24.6. 2016 - MELROSE - LOCH LOMOND

Vlivem posunu času připlouvá trajekt do anglického Newcastlu v 10 hodin místního času. Projdeme přes celní kontrolu, nasedáme do autobusu a vyrážíme na sever směr skotské hranice. Cesta na hranice trvá zhruba hodinu a půl, které zdárně vyplním informačním okénkem o Skotsku. Dokonce se ozve i potlesk.

"Dobře ty!", říká mi Dave.
"Děkuju, takový plentání to bylo, ale co už.", říkám kriticky a jsem si jistá, že můj projev měl své rezervy.

Na hranicích se fotíme u vlajky, fotíme si místního dudáka a z autobusu taháme bágly a převlékáme se na první etapu. Zbývá nám ještě zhruba hodina jízdy. Osobně se po dlouhé cestě nemůžu dočkat, až sedneme na kola. Hodinu využívám k "briefingu" a popisuju trasu, která nás čeká. Naštěstí pro cyklisty nejde o nic obtížného a celý okruh, který je před námi je trasa dobře značená. Etapa je spíš než o sportovním výkonu založená na navykání na levostranný provoz, na který se, zvlášť v začátcích, musí člověk pěkně soustředit.
Zhruba po hodině dojíždíme do městečka Melrose, známého díky jednomu z nejkrásnějších opatství v Anglii. Hodně se nám uleví, když zjistíme, že na parkovišti u infocentra je dostatek místa pro autobus i s vlekem a nemusíme tudíž vymýšlet nějaký katastrofický plán B pro parkování. Pěšáci vyráží a já rychle rozplachtovávám vlek a vyndávám kola. Všichni cyklisti vyráží poté, co si na místních veřejných záchodech doplní vodu a vyfotí si opatství. Vyjíždím s Janou jako poslední. Je to standard, na který jsem si už naštěstí dávno zvykla. Z Melrose vyjíždíme podle červených značek, které téměř okamžitě zabočují do kopce. Vystoupáme na první vrcholek naší dnešní trasy k Bowdenmoor Reservoir. Přestože je zataženo a poprchává, je odtud krásný výhled s poněkud dramatickými podtóny. Jedeme po malých silničkách, které nám poskytují prostor ke zvykání na jízdu vlevo dostatečně nenásilnou formou. Sjíždíme dolů z kopce a naším dalším průjezdním bodem je osada Midlem, kde opět začíná pro Skotsko tak typické "bublání". Po dalším sjezdu a výjezdu dojíždíme ke druhé vodní nádrži výletu, k Lindean Reservoir. Dlouhý sjezd dolů ocení především naše nohy ztuhlé po dlouhé cestě autobusem. Přejedeme hlavní silnici A7 a překřižujeme řeku Ettrick. V tu chvíli se před námi objeví zátaras. "Houstone, máme problém."
Přichází k nám Skot obleřený do montérek a reflexní vesty a informuje nás, že most přes řeku Tweed zvaný Old Tweed Bridge je v rekonstrukci a není možné přes něj přejet. Opravovali ho už minulý rok v květnu, když jsme tu byli na průzkumu. Zdá se, že efektivita skotské práce je dost podobná té české. Ptám se ho, kudy se teda dostaneme do Melrose. Po chvíli dohadování a mým marným bojem se "Skočtinou" chlápek nasedá na své kolo a říká mi, že máme jet za ním, že nám ukáže cestu, protože už stejně jede domů. Jsou asi 2 hodiny odpoledne. No, jestli už má opravdu "padla", tak chápu, proč trvá oprava kamenného mostu tak dlouho...
Skot nám ukáže cestu, kterou máme vyrazit a popíše další trasu. Naštěstí se mi už podařilo na jeho přízvuk adaptovat, a tak aspoň tuším, kudy máme jet. Dokonce se nám podaří "vymotat" bez problému. Na původní trasu se napojíme za řekou a po "Black Path" dojedeme zpět do Melrose k informačnímu centru, kam právě dochází pěšáci. Nakládám kola, Lída chystá balíčky k večeři a ostatní zatím vyráží nakupovat proviant. Čekají nás ještě zhruba 3 hodiny cesty autobusem až do oblasti Loch Lomond do kempu Beinglas Farm Campsite. Z Melrose odjíždíme o půl 5, a aby nám cesta rychleji ubíhala, pouštíme film (další z Davovi sbírky).