Jak to chodí na pitevně/Jak se chodí na pitevnu

Součástí studia na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně je předmět anatomie, jehož součástí jsou týdenní přednášky a cvičení. Přednášky se klasicky odehrávají v přednáškových místnostech, takže v tomto ohledu je anatomie normální. Cvičení jsou v tomto ohledu jedinečnější, na nich se totiž chodí do pitevny.
Při první návštěvě (nebo aspoň u mě to tak bylo) jsem vnímala jen ten přímo omračující smrad formalinu, ve kterém jsou naloženy všechny trvalé preparáty. Po nějaké době, kdy vám cvičící velmi často (s trochou nadsázky by se říci až neustále) připomínají, že tohle není ten nejhorší smrad, kterého se na této škole dočkáte (o tom, že cvičící nekecá, jsme se přesvědčili velmi záhy, při první pitvě "živého" materiálu). Každopádně na pitevní zápach jsme si zvykli celkem rychle. Vcelku platí (jak jsem někde slyšela), že poté co sebou na pitevně párkrát seknete nebo se pozvracíte, začíná to být celkem nuda:-)
Jak čas ubíhal, všichni jsme se začali tomu nepříliš veselému prostředí přizpůsobovat a zároveň s námi se mu přizpůsobil i náš humor a vtipy. Zdravé (až nezbytné) vtipkování, které se většinou odehrávalo před vstupem do pitevny, se změnilo ve vskutku černý humor. Možná vám ho více přiblíží následující historka...
Při jednom ze cvičení jsme probírali plíce, které před námi ležely na pitevním stole.
Doktorka cvičící nám právě říkala něco ve stylu, že plíce jsou hladké a v podstatě bez nerovností. Když je po chvíli otočila, to co jsme uviděli, moc její slova nepotvrzovalo. Přes preparát se táhly hluboké rovnoběžné rýhy.
"A co je tohle?", zeptali jsme se sborově.
"To jsou rýhy od mříže v mrazáku (kde se uschovávají preparáty).", odpověděla paní doktorka
Na to zareagovala kamarádka Marťa, která z kamenou tváří poznamenala: "No spíš to vypadá jak z grilu!"
Nedalo se dělat nic jiného, než jí dát zapravdu. Předtím jsme na ní ale chvíli nevěřícně zírali a pak jsme se začali nezvladatelně smát...

Začátky vysokoškolsko-veterinární

Než začnu pořádně psát, musím upozornit, že tento blog jsem si založila až před začátkem druhého ročníku a hodně vzpomínek se mi bohužel nenávratně vypařilo:-(, ale pokud se mi některé z nich nějakým zázrakem vrátí, ráda je sem doplním.
Po absolvování Gymnázia v Ústí nad Orlicí se mi podařilo splnit podmínky přijímacího řízení na fakultu Veterinárního lékařství na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně a tím si také splnit začátek svého velkého snu: stát se veterinářkou...
Svůj první vysokoškolský rok jsem začala 29. září 2009. Škola začínala v 7 hodin ráno (vzhledem k tomu, že mi všichni, ještě za "gympláckých" let říkali, že tohle se na VŠ moc nestává, tak to byl docela šok:-)) testem z angličtiny (popř.: němčiny), který bylo povinností napsat k možnosti zapsání si předmětu Odborná angličtina/němčina, který je plánovaný na druhý ročník. Test jsme psali zhruba hodinu, nebylo to nic, co by se napsat nedalo, spíš opravdu základy. Poté se začaly probírat nějaké organizační věci. K našemu nemilému překvapení jsme se dozvěděli, že hned první den se od odpoledne budeme učit podle rozvrhu, což pro mojí skupinu znamenalo vyučování do 6 večer.
Dá se říct, že počáteční nadšení, kdy na všech přednáškách byla téměř úplná účast a přeplněné poslouchárny, kdy někteří později příchozí byli nuceni usednout na schody, rychle opadlo. Na některých méně záživných přednáškách, které nám mnohdy připadaly často nudné až zbytečné jsme usínali a někteří "jedinci" je prostě vypouštěli:-)
Do svižného učebního tempa jsme se dostali velice záhy, na některých předmětech (anatomie,...) nám bylo sděleno, že budeme každou hodinu zkoušeni, hlavně pro naší motivaci se učit. Nádhera:-) Na jiné předměty (biofyzika, chemie,...) jsme zase museli dělat protokoly, jejichž uznání bylo součástí podmínek k získání zápočtu... Ve zkratce by se prostě dalo říct: "No nenudíme se!!"
Semestr rychle ubíhal a přes nejrůznější formy zkoušení (testy a různými písemkami počínaje a ústními zkoušeními, tzv. kolokvii, konče) jsme doklopítali (někteří doslova) až k našemu prvnímu zápočtovému týdnu, který upozorňoval na blížící se zkouškové období...