Záchranáři (The Guardian)

Režie: Andrew Davis
Hlavní role: Kevin Costner, Ashton Kutcher, Neal McDonough, Sela Ward
Recenze:
Film o drsném "povolání" elitních záchranářů pobřežní stráže, aneb Ashton Kutcher "trochu jinak". Charismatický Kevin Costner, který tentokrát nehraje drsňáka z oceli, který přežije úplně všechno (scénárista si správně uvědoml, že i Kevin jednou zestárne), ale i přesto je tato role Costnerovi "ušitá na míru". Ať už se jedná o scény s drsným instruktorem, nebo o ty ze záchraných akcí. Ashton Kutcher tady nevystupuje jen coby "ozdoba filmu" a kupodivu mu ta role docela sedla. K režii není co dodat, film plynule ubýhá a až na pár zádrhelů (scén, které si mohli filmaři nechat od cesty) je to dílo vcelku povedené. (4/5)
Děj:
Ben Randall (Kevin Costner) je jedním z elitních záchranářů pobřežní hlídky. Při jednom zásahu v obrovské bouři však nešťastnou náhodou ztratí celý svůj tým vinou pádu doprovodného vrtulníku. On, jako jediný, se zachrání a proti své vůli je na chvíli přeřazen jako nejvyšší instruktor do výcvikového centra mladých adeptů. Zde celý program obrátí vzhůru nohama, když zde k výcviku začne praktikovat značně "nekonvenční", drsné metody. Jeho jediným cílem je zmenšit rozdíl mezi realitou "v terénu" a v klidném výcvikovém prostředí na minimum.
Zde se také setká s namyšleným plaveckým šamiónem Jakem Fischerem (Ashton Kutcher), u něhož rozpozná mimořádný talent a potenciál stát se "nejlepším z nejlepších". Pokud se ovšem Jake dokáže vyrovnat se svou minulostí, s bojem o život nejen svůj, ale také tonoucího, s nepřízní počasí a rozbouřeným mořem a také s nutností učinit správné a rychlé rozhodnutí, které může rozhodnout úplně o všem.
Jak dopadne tenhle struhjící boj o přežití a záchranu se dozvíte ve strhujícím finále (alternativní konec je možno shlédnout v bonusové výbavě doprovodného DVD).

2. Volejbalový ples

Stejně jako minulý rok jsme s kamarádkami a zároveň spoluhráčkami z choceňského volejbalového klubu uspořádaly ples k příležitosti ukončení sezóny. Stejně jako minulý rok se konal začátkem dubna (konkrétně 8.4. 2011). Stejně jako minulý rok jsme ho "umístily" do malého choceňského sálu zvaného "Na Rychtě". A stejně jako minulý rok jsme spolu z pár odvážlivci z řad mužů:-) nacvičili předtančení.
Loňské předtančení s tématem "spartakiáda" se setkalo s obrovským ohlasem, tudíž i letos jsme chtěli přijít s něčím originálním. Dohodli jsme se, že se jak hudba tak styl musí od loňského roku hodně odlišovat, protože jinak bychom se setkali pouze se srovnáním, které sice nastalo i tak, ale je přece jenom těžší porovnávat 2 naprosto odlišné "hudebně-taneční čísla":-).
Nejenom proto jsme si za písničku (po loňských Poupatech od Michala Davida) vybrali mix "profláklých" písniček z filmů Flashdance a Horečka sobotní noci (Saturday Night Fever - John Travolta). I díky tomu bylo nacvičování příjemnější. Abyste si to nevyložili nějak špatně, sranda byla v obou případech, ale když podesáté slyšíte Poupata, začíná to být přece jen trochu moc. Neříkám, že disko-trisko z Horečky sobotní noci je můj šálek kávy, ale po Poupatech to byla "procházka růžovým sadem".
Takže do všech příprav okolo sálu, kapely, zvukaře, tomboly, lístků a škemrání u sponzorů jsme se scházeli a snažili se něco secvičit. Každá bitva potřebuje generála, tudíž i my jsme do naší války s tanečními pohyby a kreacemi pořebovali velení (zvlášť část s absolutním hudbením hluchem, do které se hrdě hlásím:-)). Celé předtančení, nebo aspoň základ (na detailech jsme se podíleli všichni) vymyslela kamarádka Majda, které jsem tuhle roli vůbec nezáviděla. Zvlášť když na scénu "nakráčela" pánská část, respektive její hlavní představitel, shodou okolností hlavní postava předtančení, který měl pořád "plnou hubu keců" a to i poslední den před plesem, kdy už na nějaké zásadní změny v choreografii a "nedej bože" v hudbě bylo opravdu trochu pozdě...
Nakonec jsme to ale nějak "splácali".:-)
Tím ale starosti nekončily. Nejvíce času nám nakonec zabralo balení lístků do tomboly. Minulý rok jsme totiž "tombolních lístků měly asi 1000, což se prodalo během hodiny. Tudíž jsme se rozhodly, že jich letos uděláme víc. Každý lístek jsme smotávaly a vsouvaly do brček, což je dost "piplačka". Poslední lístky jsme domotaly okolo desáté hodiny večerní den před plesem:-).
Na pátek, tzn. den plesu, jsme si mezi sebou rozdělily zbývající úkoly, které bylo ještě potřeba zvládnout. Dost jsme toho udělaly předem (víc než minulý rok), ale jak já byla naivní, když jsem si myslela, že všechno v pátek v pohodě stihnu. Vstávala jsem o půl 8 a už zhruba od tři čtvrtě na 8 jsem nestíhala:-D. Navíc jsem pořád přemýšlela, co všechno nemám...  To se nakonec vyvrbilo do (bez nadsázky) zázraku, že jsem zapomněla jen vzít toastovač, což se dalo celkem snadno spravit:-) Naštěstí...
I přes celkem hladký průběh příprav plesu, až na pár maličkostí, jsme měly všechno připraveno v 6, přičemž ples začínal v 7. Ale hodina je celkem pohodová rezerva na převlečení a zkulturnění se:-)
V 7 bylo tudíž všechno "ready" a ples mohl začít.

S pohledem zpět celý ples proběhl hladce a byla to vlastně skvělá akce. I to předtančení nakonec mělo obrovský úspěch, dokonce jsme ho museli opakovat:-) (stejně jako minulý rok)... Nezbývá než doufat, že se plesová tradice udrží a že všechny plesy budou stejně dobré nebo dokonce ještě lepší:-)

Pozn.:
Pokud Vás zajímá předtančení:
Poupata (Michal David) a choceňská Spartakiáda: http://www.youtube.com/watch?v=m55a15DYYGY
Horečka sobotní noci a Flashdance: (ještě dodám:-))

Králova řeč (The King's Speech)

Režie: Tom Hooper
Hlavní role: Colin Firth, Geoffrey Rush, Helena Bonham Carter, Guy Pearce
Recenze:
4 Academy Awards 2010:
Nejlepší film: Králova řeč
Nejlepší režie: Tom Hooper
Herec v hlavní roli: Colin Firth
Nejlepší původní scénář: David Seidler
8 nominací:
Herec ve vedlejší roli: Geoffrey Rush
Herečka ve vedlejší roli: Helena Bonham Carter
Kamera, Střih, Hudba, Výprava, Kostýmy, Zvuk
Film o neuvěřitelném příběhu, ve kterém se povedlo prostě všechno. Atmosféra je bez nadsázky strhující a já osobně jsem z kina vyšla jako omráčená. Doslova "speechless":-), což nebylo způsobeno "jen" závěrečným proslovem krále, při kterém běhá mráz po zádech, ale také se na tom podílel pocit, že něco takového se jen tak nevidí...
Obsazení filmu nemohlo dopadnout lépe. Přestože mohl mít Colin Firth při přípravě na roli problémy s koktáním (učitele koktání prostě nenajdete, ať hledáte, kde chcete), zhostil se své úlohy znamenitě. Nic dlužen mu nezůstal ani Geoffrey Rush v roli excentrického Lionela Loguea. Této ústřední pánské dvojici zdatně sekunduje Helena Bonham Carter v roli Alžběty.
Navzdory tomu, že je film situován v relativně vážném období a do rozhodně neveselé doby, je proložen odlehčujícím humorem, který ho řadí do úplně jiné kategorie než jenom "historický velkofim". (5/5)
Děj:
Po smrti anglického krále Jiřího V. a skandální abdikaci Eduarda VIII. (Guy Pearce) se na trůn dostal Jiří VI. (Colin Firth), který trpěl vadou řeči - koktal. Země na prahu WWII zoufale potřebovala silného vůdce, o kterého se bude moci opřít. Proto králova manželka Alžběta (Helena Bonham Carter), budoucí "královna matka", sehnala pro svého chotě doktora specializujícího se na vady řeči. Excentrický Lionel Logue (Geoffrey Rush) se svého pacienta ujme, ale tentokrát se musí vyrovat a vypořádat nejen se zmíněnou vadou řeči, ale také s urozeným původem svého pacienta.
S pomocí Loguea se král a za podpory svých nejbližších, král tuto vadu překoná a je schopen bez zadrhávání pronést zásadní řeč v rádiu, která sjednotí anglický lid do válečné bitvy. Lionel Logue se po komplikovaných začátcích stal královým "doktorem mluvení" a přítelem a dokonce mu vděčný král udělil zválštní vyznamenání "Commander of the Royal Victorian Order", což je zvláštní vyznamenání, které se udílí za "osobní služby Monarchovi".
Silný film o tom, že i král potřebuje přítele...
Pozn.:
K neuvěřitelnému filmu o neuvěřitelném, ale pravdivém příběhu se váže neuvěřitelná historka o vzniku scénáře (David Seidler). Scénárista David Seidler slyšel králův památný projev v rádiu, když byl ještě kluk a ten na něm zanechal takový dojem, že v dospělosti napsal dopis vdově po králi, královně matce, ve kterém ji požádal o autorská práva na zfilmování příběhu. Královna mu je udělila, ale požádala ho, aby se zfilmováním počkal až po její smrti, protože jsou to pro ni příliš bolestné vzpomínky. David Seidler svůj slib splnil a vedle skvělého scénáře, vyšla najevo i tato událost, za něž si Seidler zcela oprávněně vysloužil Oscara za nejlepší původní scénář od Filmové Akademie.