7.9. 2011 - CESTA
Brno - Praha - České Budějovice - Dolní Dvořisko - Hinterglemm - Bruck
Podle propozic, které jsem od CK Alpina obdržela mailem, byl sraz na zájezd do Rakouska 7.9.2011 v 6 hodin ráno (hodinu před definitivním odjezdem, který byl stanoven na 7 hodin). Postupně se schází všichni účastníci zájezdu, přichází průvodci a přijíždí autobus se žlutým návěsem na kola. Nakládáme a přesně v 7:00 odjíždíme z brněnského Centrálního autobusového nádraží Zvonařka (stání č. 26).
Hned zkraje jízdy se nám představují oba průvodci. Mladý průvodce Honza "Sojka", který povede skupinu bikerů, již si vybrali zájezd Bike cirkus Hinterglemm, a starší ale od pohledu pohodář Luboš, který povede skupinu účastníků zájezdu Tauernská cyklostezka. Spolu s průvodci je nám představen i řidič Pepa.
Poprvé zastavujeme během jízdy těsně před Prahou, kde stojíme pouze asi 10 min a pokračujeme dál směrem k Opatovu, kde nakládáme další pasažéry a ihned jedeme dál na České Budějovice, kde přistupují poslední účastníci.
Během cesty zastavujeme na několika místech (většinou benziny):
- Praha
- České Budějovice
- Dolní Dvořisko
- benzina Agip v Rakousku
- Hinterglemm (zastavujeme v Hinterglemmu, abychom vyložili polovinu zájezdu na Bike cirkus Hinterglemm v čele se "Sojkou")
Z Hinterglemmu už cesta trvá pouze zhruba půl hodiny, projíždíme Zell am See a vyjíždíme do městečka Bruck, kde zastavujeme u penzionu Gasthof Glockner. V penzionu nás přivítá a ubytuje česká rodina, která penzion vlastní a celoročně v něm žije.
Batohy a jiná zavazadla pouze hodíme (u někoho toto slovo platí absolutně) na pokoj a jdeme dolů do jídelny na večeři, po níž následuje několik organizačních věcí (především se fasují mapky na následující den a instrukce o trase, která nás druhý den čeká). Pak už všichni "putují" na pokoje, vybalují a velmi záhy usínají.
Na "vyřízenost" po cestě málem doplatí 2 kluci (později se dovídám, že se jmenují Petr a Lukáš), kteří se do Brucku dopravili vlastním autem a chvíli jim trvá, než se v penzionu na někoho "dotlučou".:-)
8.9.2011 - SJEZD Z GRIESSEN PASSU (51 km)
Griessen Pass - Leogang - Saalfelden - Zell am See - Bruck
Snídaně byla k potěšení všech účastníků naplánována na 8:00, takže nemusíme zas tak brzo vstávat. Ranní pohled z okna je vcelku potěšující. Je sice zataženo, ale neprší a je i docela teplo. Proto také na dotaz Luboše, zda má poprosit Pepu (řidič), aby čekal v polovině trasy, kdyby to někdo chtěl "zabalit", svorně odpovídáme: "Ne, to dojedem'."
Kola jsou naložená od včerejšího příjezdu, takže stačí v 9 hodin pouze nasednout do autobusu se vším, co by se mohlo na plánované trase hodit: helma, rukavice na kolo, bunda, pláštěnka (bereme ji spíš, abychom zahnali déšť :-)), pití, peníze, občerstvení,...) a vyrážíme na první "zatěžkávací" trasu zájezdu.
Bohužel nás počasí zradí už při vjezdu do Zell am See (asi 5 km od Brucku), začíná mrholit a čím více se blížíme ke Griessen Passu prší víc a víc. Nálada trochu klesá, většina vytahuje pláštěnky, návleky na nohy, na ruce atd.
Na Griessen Pass (okolo 1000 m. n m.) přijíždíme okolo 10:00, vykládáme kola, nasedáme a každý vlastní rychlostí (podle chuti a fyzické připravenosti ale hlavně podle možností na mokrém povrchu) míří na cyklostezku, která je hned od počátku zřetelně značená zelenými cedulemi
Tauern Radweg. Já na své "authorácké" silničce (model A3300) bez blatníků ("protože s blatníkama to ztrácí eleganci a vůbec všechno a prostě to vypadá "blbě":-D") mám hned zhruba po 100 metrech mokrá záda, pozadí a vepředu samozřejmě obličej.
Zařazuju se za kluky (Petr a Lukáš), konkrétně za Petra, který jede na horském kole Giant (rovněž bez blatníků, později jsem se od něj dověděla, že mají spolu s Lukášem na blatníky podobný názor jako já). Na mokré cyklostezce, která nyní vede z kopce, brzdíme. Překvapení se dočkám už zhruba 200 m od autobusu, kdy se Petrovi najednou na kole "kousne" přední brzda, která přední kolo na místě zastaví, Petr, jenž se zákony fyziky prostě nic nenadělá, pokračuje setrvačností dopředu, hladce přeletí řidítka a méně hladce se "rozplácne" před kolem. Zastavuju, ale naštěstí se mu nic vážného nestalo, pár odřenin, takže okamžitě celá skupina jede dál. Záhy mě Petr s Lukášem předjíždějí. Touto nehodou ale Petrovo akrobatické vystoupení nekončí. O pár kilometrů a cca 20 minut později se mu smekne kolo na namočeném dřevěném můstku v zatáčce. Lukáš zastavuje a přesvědčuje se, že i z druhé nehody Petr vyvázl celkem v pohodě. Když i já vidím, že se nic nestalo, říkám: "Blbej den, co?" Lukáš se rozchechtá, Petr za chvilku taky a odpoví vcelku pochopitelně: "To teda."
Bez dalších nehod a problémů (cyklostezka je v těchto místech opravdu velmi dobře značená) dosáhne naše skupina, cca 7 lidí, prvního záchytného bodu, který poskytuje město Leogang. Déšť sílí, což nás donutí zastavit a schovat se do autobusové zastávky. Čekáme přibližně půl hodiny, ale pršet nepřestává (možná právě naopak). Po krátké válečné poradě, nasedáme na "koně" a vyrážíme dál. Za drobných zastávek a neustále sílícího deště dojedeme do města Saalfelden, kde cyklostezka není příliš dobře značená. Po chvíli "motání" usoudíme, že hledat stezku nemá cenu a že chvíli pojedeme po silnici směrem na Zell am See a dřív nebo později na stezku narazíme. Po chvíli cyklostezku opravdu objevíme a pokračujeme dál.
Na moment se povrch cyklostezky změní z hladkého asfaltu na šotolinu (drobné kamínky a písek, které v dešti vytvořily docela kvalitní bahno:-)). Šotolina ale stezku nepokrývá dlouho a těsně u jezera u Zell am See se opět mění na asfalt.
Tady se postarám o "vtipnou" vložku já (smějeme se jí až s drobným odstupem času:-D): V šotolině jedeme těsně za sebou, Petr jedoucí přede mnou najednou udělá rychlou "myšku" okolo závory, kterou jsem přes něj neviděla a závora se tím pádem najednou ocitla asi 20 cm přede mnou, s čímž už prostě nešlo nic dělat:-D. Moc si z toho nepamatuju, jen vím, že to všechno proběhlo rychle za sebou. Hladká jízda, náraz a už sedím na zemi s kolem vedle/nad sebou. Všichni zděšeně zastavují, konečně se někdo odváží zeptat: "Dobrý?". Vstávám, začínám se usmívat a odpovídám: "Dobrý." Sice mě z nárazu bolí levá ruka a levá noha, které to "odskákaly" nejvíc, ale se vším hýbu, což je hlavní. Následuje chvíle nevěřícného ticha a poté další dotaz: "Fakt?":-D "Jo, jo." říkám znovu. Všichni s hmatatelnou úlevou :-) opět nasedají na kola a společně příjíždíme na břeh jezera, kde zastavujeme. Voda je oproti vzduchu vyloženě teplá, což Lukáše s Petrem zláká k zářijové koupeli.:-)
Pak už jenom po mokré silnici, na které tečou doslova proudy vody, dojíždíme do cíle naší cesty (cca ve 14:00), do Brucku. Ukládáme kola a jdem se zkulturnit:-) a převlíct. O půl 4 vyrážíme pěšky s Lukášem a Petrem do Zell am See na prohlídku města, která nám zabere něco přes hodinu. Pak následuje už jen večeře, briefing o trase na další den, vzájemné představování jednotlivých účastníků zájezdu a povídání.
9.9. 2011 - DO WERFENU (
65 km)
Bruck - Taxenbach - Lend - Bischofshofen - Werfen
I přes varování majitele penzionu, že má pršet, pořád doufám, že se rakouští meteorologové "sekli". Bohužel, noční počasí a co hůř i ranní (okolo 8 hodiny) jejich předpověď spíš podporuje. Těsně před 9:00, když už většina lidí nakládá kola do vleku za autobus s tím, že do Werfenu pojedou autobusem a v připadě, že se počasí zlepší, absolvují na kole zpáteční cestu, přestává pršet.
Nakonec se vedle skupiny jedoucí autobusem, utvoří i podstatně menší skupina (asi 5 lidí), která se odhodlá jet na kole z Brucku, jak to bylo původně v plánu. Naše skupina kolařů:-) v Brucku přejíždí řeku a dostává se na cyklostezku opět značenou zelenými cedulemi s nápisem
Tauern Radweg. Míříme směrem na Taxenbach, kde dostihneme autobus na první plánované zastávce v soutěsce, která se v Taxenbachu nachází. Nejlepší slovo pro charakteristiku této části trasy je, že je "houpavá" (prostě nahoru dolů). Nijak dlouhé ale docela průdké kopečky, vyžadují časté přehazování. Místo asfaltu, na který jsme byli zvyklí, cyklostezku pokrývá šotolina, která není ani nejlepší ani nejoblíbenější povrch pro mojí silničku:-). Zhruba po hodině se ocitáme na kopci nad Taxebachem a značka cyklostezky směřuje z kopce, který já ještě spolu se spolubojovníkem Vlastou sjedeme a pod kopcem čekáme na zadní voj. Po chvilce přijíždí Luboš s oznámením, že můžeme jet, že poslal Radka se Šárkou jinou cestou, takže nebudou muset znova vyšlapat kopec, který se před námi náhle vynořil. Vyjedeme kopec a zhruba uprostřed Taxenbachu zahybáme doprava podle směrovky
Kitzlochklamm, která označuje soutěsku. Jeden kopec sjedeme a ocitáme se na mostě, který překlenuje typickou horskou řeku s modro-mléčnou vodou, která je po dešti značně zvedlá. Fotíme a pak vyjíždíme závěrečný kopec, který končí na parkovišti před soutěskou, kde vidíme náš autobus. Na Radka se Šárkou se nám nepodařilo narazit. Po chvíli se ozve Luboš koukající přes sráz parkoviště: "Hele, támhle jsou." Jdeme se s Vlastou podívat, kam ukazuje a vidíme uprostřed dost prudké stráně dvě tečky tlačící kola a cosi volající. Dodnes nevím, co volali, ale podle toho v jakém terénu se nacházeli se domnívám, že to bylo něco na Lubošovu adresu a nebylo to zrovna 2x lichotivé:-), ale když je po asi 15 minutách potkám, už se zase usmívají:-).
Vyrážíme na prohlídku krásné soutěsky, kterou stihneme projít i s focením zhruba za 20 min. Chodíme po dřevěných lávkách a schodech, které jsou po dešti dost klouzavé, což pociťuje hlavně Vlasta v cyklistických tretrách. Kdo v nich někdy šel, pochopí...:-).
Po prohlídce soutěsky, kam se platí vstupné 4 eura za 1 dospělou osobu, vyrážíme na další cyklistickou část dnešní trasy. Naše skupinka se rozšíří o další 2 odvážlivce, Lenka a Marťa, které si nechaly vyndat kola a budou pokračovat s námi směr Werfen.
Hned v úvodním sjezdu z parkoviště se na mokré silnici vybourá Lenka, které jde zadní kolo do smyku. Chvíli nám zatrne, když se Lenka nezvedá, ale naštěstí se Šárce povede zabránit úplnému vyhození Lenčina ramene, která je tudíž schopna s drobnými odřeninami pokračovat s námi dál. Vyjedeme kopec do Taxenbachu a pokračujeme podél řeky a z druhé strany podél silnice směr Lend. Těsně před závěrečným sjezdem do Lendu nás na cyklostezce překvapí cedule
Umleitung (objížďka), která je navzdory svému obsahu dosti nenápadná, takže si jí většina ani nevšimne. Jedeme dál po cyklostezce a za chvíli narazíme na zátarasy. V tu chvíli Vlasta se Šárkou zjistí, že jim uchází kola. Vlasta někde po cestě píchl a Šárka má utržený ventilek. Lepíme, spravujeme, svačíme. Poté se dohodneme, že to riskneme a budeme i přes zátarasy pokračovat po cyklostezce, že to nebude nic tak "horkýho". To, že to je hodně "horký" se ukáže velice záhy, když se před námi na cyklostezce objeví cca 50-ti metrový úsek, který je zavalený skálou, která se utrhla a sesunula.
Drsňák Luboš zajásá: "No úžasný, v něco takovýho jsem doufal." Usoudíme, že to přelezem', házíme kola na záda a vydáváme se přes hromadu ostré a drolící se břidlice, která nám ujíždí pod nohama. Asi v půlce mám pocit, že tam to kolo nechám (přestože se o silničku starám dost důkladně a nedám na ni dopustit:-)), o další kus dál usoudím, že ji tam nenechám, ale zůstanu tam s ní. Tohle bylo ve chvíli, kdy spolu s kolem zdolávám spadlý strom. Zalezu s kolem mezi větve a na hlavu se mi začne snášet obrovský oblak šedivého břidlicového prachu, takže původně červený cyklistický dres poněkud ztrácí další část své zářivosti (o první část přišel hned první den v dešti:-)). Nakonec strom se značnými obtížemi přelezu a na ostatní zavolám, ať jdou jinudy. Pak už pokračuju dál a stále víc doufám, že se břidlice nerozhodne i s námi ujet ještě "o patro níž", do zvednuté řeky. V poslední pětině potkávám Luboše, který už svého "ohnivého oře" přenesl, pomáhá mi s mým a pak se vrací i pro další. Těch 50 m jsme zdolávali tři čtvrtě hodiny, takže by bylo rychlejší jet přes 4 kmetrovou objížďku (ale zas máme zážitek:-)).
Pokračujeme dál směrem na Bischofshofen, nad kterým se tyčí skokanské můstky. Těsně za ním zastavujeme na další spravovací zastávku. Vlastovo zadní kolo je opět prázdné. Dáváme do něj novou duši a znovu pečlivě prohlížíme plášť. V tu chvíli už je jasné, že se na parkoviště do Werfenu v plánovaném termínu nemáme šanci dostat a voláme Pepovi "SOS volání", ať na nás "proboha" počká. V této době už dlouho potkáváme cyklisty z našeho zájezdu vracející se z Werfenu a všem říkáme, ať ctí objížďku:-).
Z Bischofshofenu už cyklostezka vede výhradně podél řeky tudíž po absolutní rovině. Do Werfenu dojedeme zhruba s hodinovým zpožděním (místo v půl 5, v půl 6, nebo tak nějak). Omlouváme se řidiči a čekajícím 4 účastníkům (Petr, Lukáš a manželský pár), kteří se byli podívat v ledovcové jeskymi Eisriesenwelt, ke které kluci jeli na kole (podle jejich vyprávění nahoru 3-4 hodiny a dolů 10 minut:-) a podařilo se jim po cestě dolů "uvařit" brzdy:-). (Prohlídka jeskyně zabere tak půl dne)
Pak už nasedáme do autobusu a vyrážíme směr Bruck. Po večeři lepíme Vlastův plášť a duši, utahujeme brzdy, které Petr s Lukášem i seřizují. Poté nakládáme kola do vleku, abychom byli na ráno "ready".:-)
10.9.2011 - KRIMMELSKÉ VODOPÁDY (72 km)
Krimml - Neukirchen - Bramberg - Mittersill - Piesendorf - Kaprun - Bruck
V 9 ráno nasedáme do autobusu, který nás veze do městečka Krimml, které je známé pro nejdelší vodopád v Evropě. Vykládáme kola, kupujeme si vstupenky, za něž "vyplázneme" 2,5 eura, a začínáme stoupat po prudce stoupajících serpentýnách směrem k horní části vodopádu (převýšení asi 500 výškových metrů), podle směrovky Oberer Wasserfall (myslím, že na ceduli byla vzdálenost 1 hod 15 min). Stoupáme, fotíme, fotíme, stoupáme. Asi po 30 - 40 min se dostaneme k chatě, kde je cedule k Oberer Wasserfall 40 min. Pokračujeme ve výstupu. V tomto místě bych ráda složila poklonu těm, kteří výstup absolvovali v cyklistických tretrách (naštěstí pro ně byla cesta kvalitní bez větších kamenů, ale stejně...:-)).
Asi po 15 min potkáváme "velkého šéfa" Luboše:-) s dalšími spolubojovníky, kteří se dohadují, zda budou pokračovat ve výstupu nebo se vrátí zpátky. Nakonec se rozdělíme na 2 nově utvořené skupiny. Já, Petr, Šárka a Lenka jdeme nahoru a ostatní se vracejí dolů, s tím že na nás počkají u chaty. Na vrchol vodopádu se dostaneme asi po 10 minutách ostrého stoupání, odkud je už vidět pouze vodová hrana padající vody a výše proti proudu klasická horská řeka (těch 40 min je asi úplně k pramenu). Fotíme a vracíme se dolů. Oproti výstupu jsme dole u kol zhruba za 20 min (šlo to rychle:-)). Pak už nasedáme na svoje "koně" a vydáváme se na cca 70 km dlouhou trasu zpět do Brucku. Trasa je vyloženě pohodová, po rovině s mírnými "terénními nerovnostmi" a hlavně s krásnou krajinou, kterou se za jízdy kocháme.
Nejprve naše jízda nabere směr na Neukirchen a Bramberg a odtud na Mittersill, kam dojedeme chvíli po 15:00. V Mittersillu, který se podle naší "kilometráže" nachází v polovině dnešní cyklistické dávky, stavíme na náměstí na občerstvení (hlavně na pití a doplnění zásob vody na další cestu).
Z Mittersillu směřujeme na Piesendorf a Kaprun, nad kterým se tyčí známý ledovec Kitzsteinhorn s celoročně "jezdícími" vleky (hlavně pomy a kotváče). V Kaprunu zrovna probíhají jakési slavnosti a chvíli zde zastavujeme a pozorujeme děti jezdící na čtyřkolkách a velmi rychle si zvolíme vlastního favorita. Maličký prcek v kloboučku (cca 3 až 4 roky) má dráhu zjevně najetou, přesně udržuje ideální stopu a s přehledem nechává za zády starší a teoreticky fyzicky zdatnější "závodníky":-).
Z Kaprunu nás už čeká pouze asi 10 km hlavně z kopce a do Brucku k penzionu přijíždíme v půl 7.
Následuje večeře, při které sledujeme (nebo aspoň já:-)) úvodní volejbalové utkání Mistrovství Evropy mezi Českou republikou a Portugalskem (které Češi vyhráli v tie-breaku 15:13):-). V 8 následuje tradiční briefing o tom, co se bude dít druhý den a pak už prostě povídáme a povídáme a naše řady řídnou:-). V půl druhé už zůstávám pouze já, Petr, Šárka a Radek. Definitivně usínám zhruba v půl 5, protože Petr, který si celý zájezd stěžoval na chrápajícího Lukáše, usoudí, že nemá šanci se vyspat a zažádá u mě o azyl na patrové posteli tím, že zaklepe na dveře mého pokoje, a když mu otevřu, zeptá se: "Spíš?", což mi v tu chvíli připadne jako vcelku nadbytečná otázka:-).
Protože ještě nemám sbaleno, musím vstávat v 6, tudíž mám za sebou celou hodinu a půl spánku (co víc si přát:-D).
11.9.2011 - MARIA ALM, SAALFELDEN A CESTA DOMŮ (32 km)
Bruck - Maishofen - Maria Alm - Saalfelden
Po hodině a půl spaní vstávám a balím, což akorát tak stihnu dokončit do půl 8, kdy je snídaně. Po snídani všichni nanosíme bagáž do autobusu, kromě věcí na kolo a na převlečení na zpáteční cestu. Vrátíme klíče od pokojů, rozloučíme se s majitelem penzionu a poté i s Petrem a Lukášem, kteří se do Brucku dopravili autem a vydávají se na cyklistickou výpravu na vlastní pěst na Grossglockner (nejvyšší hora rakouských Alp).
Kluci, byli jste super (nejen jako cyklistický parťáci ale i jako technická podpora - mimo jiné:-))!!
My ostatní vyrážíme na kolách směr Zell am See, tentokrát jezero objíždíme z druhé strany než první den. Krajina je klidná až idylická. Poté co jezero několikrát vyfotíme, opět najedeme podle cedulí
Tauern Radweg na cyklostezku směr Maishofen, odkud směřujeme do Maria Almu, který je známý pro svůj kostel (já sice na "sakrální stavby:-)" moc nejsem, ale tenhle kostel se mi fakt líbil). O půl 12 vyjíždíme z Maria Almu do definitivního cíle trasy do Saalfeldenu, do něhož jedeme po silnici (pořád z kopce). Podle instrukcí Luboše hned na prvním "kruháku" zahybáme doleva, kde (podle instrukcí) měla být benzina Agip, kde máme sraz s autobusem, který už bude naplněn bikery z Hinterglemmu.
Benzinka tam sice je, ale ne Agip (Agip je na kruháku doprava:-)), po pár telefonátech Luboš nažene všechny ostatní cyklisty k "naší" benzince, protože je u ní hodně místa, což je výhodné pro manipulaci autobusu s přívěsem.
Po chvíli se dovídáme, že bikeři mají zpoždění, chvíli nadáváme na "Sojku", protože to pro většinu z nás znamená, že nestihneme "vyhlídnuté" noční spoje MHD Prahy a Brna, ale po chvíli se opět navracíme do "sociální rovnováhy":-).
Nakládáme kola a vyrážíme na autobusový "road trip" domů.:-)
Po cestě domů zastavujeme na podobných místech jako po cestě do Brucku (samozřejmě už nezajíždíme do Hinterglemmu, protože bikeři už jsou na palubě:-)). Na benzince v Dolním Dvořisku vystupují první pasažéři. Do Prahy se dostáváme okolo 11 v noci, vykládáme a loučíme se s "Pražáky" a pak už míříme do Brna. Na autobusové nádraží Zvonařka přijíždíme v půl 1 v noci, což pro mě znamená, že mi ujel poslední "normální" MHD autobus. Naštěstí pro mě mi Radek nabídl, že mě hodí na privát, takže stačí jen ujet asi 800 m na kole s veškerou bagáží (což je docela "vzrůšo":-)), vyndat z kol přední kola (naštěstí máme oba "rychloupínáky") a uložit všechno do auta. Radku, díky moc.:-)
Na byt se dostanu někdy okolo čtvrt na 2 a v půl 5 už zase vstávám, abych stihla první vlak domů, protože doufám, že takhle brzo ráno, nepojede MHDčkem ani vlakem tolik lidí. Na choceňské nádraží vlak přijede v půl 9, kde už na mě čeká brácha a odtáhneme spolu bágly a kolo domů. Takhle ospalá už jsem dlouho nebyla:-).
Ale stálo to za to:-) Děkuju všem, bylo to s váma super!!!:-)
Všechny fotky jsou z mé vlastní "produkce", úvodní orientační plánek je stažen z
http://www.alpina.cz/zajezd-obr.php?o=3235
