"Běžkování" v OH (3.2.2013)

Kačerovské louky - Pramen Kněžné - Lubný - Luisinovo údolí - Lovecká chata - Koruna - Jelenka - Kunštácká kaple - Pěticestí - Zdobnice - Kačerovské louky

26 km
4 h 45 min
625 - 1080 m n. m.

Zkouškové období ve škole zdárně skončilo a tak jsme v neděli 3.2. s taťkou vyrazili na běžkařský výlet do Orlických hor. Podařilo se nám se "vypakovat" relativně brzo. V půl 10 jsme vyjíždíme z Chocně a tak před půl 11 dojíždíme na Kačerovské louky. Po cestě do výchozího bodu trochu znervózníme, když ještě ani v Prorubkách není sníh a vypadá to spíš na pěší pochod v běžkařských botách se zátěží na ramenou. Naštěstí pak sněhu přibude a tak těsně po půl 11 nazouváme běžky a vyrážíme.
Pohodovým tempem jedeme proti směru "sedmičky" k prameni Kněžné, kde přemazáváme běžky, které se po zledovatělé stopě dost smekají, protože "Kdo maže, ten jede.":-). Používáme starý dobrý fialový vosk, univerzální pro teploty okolo 0°C nebo mírně pod 0°C.
Od pramene pokračujeme dál po trase "sedmikilometrového okruhu" na Téčko, kde pokračujeme stále rovně. Po chvíli odbočujeme doprava a vyjíždíme na Lubný, odkud se svezeme příjemným sjezdem do Luisina údolí. Stopa se ze zledovatělé mění k lepšímu. Ve vyšších polohách v minulých dnech nepršelo, ale sněžilo, takže na tvrdý podklad napadl čerstvý sníh a stopa je na běžky úplně ideální.
Z Luisina údolí stoupáme po široké "dálnici", kde v upravené stopě potkáváme mnohem více běžkařů, než v "nadivoko" vytvořené běžkařské stopě. Po necelém kilometru zatáčíme doprava k Lovecké chatě, kde v zatáčce vytahujeme termosku s čajem a housky, kterými nás ráno vybavila mamka. O půl 1 vyrážíme dál.
Mírným stoupáním jdeme vzhůru a po chvíli narážíme na cestu, která odbočuje prudce doleva nahoru. Po chvíli odbočujeme na úzkou cestičku, o které taťka prohlásí, že vede na Korunu a mě nezbývá nic, než mu věřit:-).
Cestička vede těsně mezi stromy, takže nás každou chvíli "vezme po hlavě" větev a pohybujeme se v dost skrčených pozicích.
"Tady šel člověk "mýho" stylu. Tohle mám strašně rád.", jásá taťka
"Jojo, já vím.", chechtám se.
Po chvíli dojdeme na místo, kde se cestička rozděluje na 2 ještě menší, i když se to zdá nepravděpodobné:-).
"Tady to asi zabalila manželka, toho kdo tu šel před námi.", říkám.
"Vypadá to tak.", souhlasí taťka a volí směr doprava.
Po chvíli se doslova vynoříme na širší cestě, po které jedeme dál, a kde zhruba o půl 2 potkáváme osamoceného běžkaře, který se ptá na cestu do Luisina údolí. Taťka ho nasměruje, protože kdybych ho směrovala já, tak by to asi nedopadlo úplně nejlíp.:-D
Sjíždíme z kopce, který ústí na křižovatce s hřebenovkou, což je doslova "dálnice", kde se vyskytují davy běžkařů, kteří se nechtějí zas tak moc zapotit:-).
Rozhodujeme se, jak dál. Dohodneme se, že pojedeme ke Kunštácké kapli, a tak sjíždíme po "dálnici" kousek z kopce a poté odbočujeme do prudkého kopce doleva nahoru. V kopci dost fouká, a proto se tu kromě pár nezbytných zastávek na focení moc nezdržujeme. Těsně po 2 dojíždíme ke Kunštácké kapli, kde nějací radioamatéři zrovna sundávají anténu. Jedeme dál, cesta teď vede z kopce a o půl 3 dojíždíme na Pěticestí, kde pokračujeme po široké upravené cestě doprava dolů směr Zdobnice. Tady je sjezd velmi příjemný, po chvíli vjíždíme do lesa, kde se cesta trochu zužuje a přidávají se zatáčky, ale pořád to jde.
Tenhle stav pohodového sjezdu, se ale záhy změní. Dostáváme se do nižších míst, kde už v minulých dnech nesněžilo, ale pršelo a namočený sníh tady zmrzl, takže se cesta přeměnila v kluziště, za které by se nemuseli stydět ani na zimním stadionu:-)
Zběsilý sjezd končí ve Zdobnici, kde taťka v zatáčce zastaví, když se pokusím následovat jeho příkladu, moje zastavení nedopadne tak, jak bych si přála a hodím "tygra" přímo mezi běžky na zledovatělý sníh. Když se posbírám, slézáme na silnici, sundáváme běžky a velmi váhavým krokem na ledovaté silnici scházíme na hlavní silnici a odtud nahoru směr Kačerovské louky, kde na nás "snad" čeká "okťa".
Silnice stoupá a zhruba ve druhé zatáčce z ní prudce nahoru odbočuje zkratka. Usoudíme, že všechno bude lepší než smekání po ledované silnici s běžkami na zádech, nasazujeme lyže a míříme lesem přímo vzhůru.  Zhruba po čtvrt hodině opravdu "tvrdého sportu":-) se opět dostáváme na silnici, kde běžky opět sundáváme a pokračujeme dál. Za chvíli se naštěstí zase objeví cesta, po které se dá jet, takže běžky už naposledy nasadíme a míříme na poslední část našeho výletu, přes louky přímo k autu, které na nás věrně čeká. Co mu taky zbývá, že jo:-).
O půl čtvrté nasedáme do auta a jedeme domů. Bylo to prostě parádní:-).