Provensálské léto s CK Alpina 2014

V létě moje "dovolená" nabrala jiný směr a rozměry než kdy předtím. V dubnu jsem totiž byla přijata do řad průvodců CK Alpina, a tak moje cestovní plány a cíle souvisely většinou s průvodcováním. Původní 2 zájezdy se velmi záhy "pomnožily" na konečné 4. Cíl: Isle sur la Sorgue, Provence, Francie.
Můj konečný program nakonec obsáhl průvodcování na pozici pomocníka, hlavního průvodce i průzkumníka.
Uvádím jen několik málo zážitků z těch mnoha, hlavně pro pobavení, zavzpomínání, odpočinek a možná i trochu ponaučení!:-)

Chateauneuf du Pape aneb Zapomenutý batoh: 26. 7. 2014

Můj vůbec první zájezd v pozici průvodce (pomocníka) byl zájezd Provence na kole, který jsem jako klient absolvovala před 2 lety (viz Provence na kole s CK Alpina). Již před odjezdem do Provence jsem věděla, že se ze zájezdu nebudu vracet domů a budu v Provence zůstávat na další turnus pro průzkum zájezdu na léto 2015 Provence - silniční cyklistika. Dohoda zněla, že se zájezdem Provence na kole se rozloučím na závěrečné degustaci vín ve slavném Chateauneuf du Pape, odtud pojedu zpět do kempu v Isle sur la Sorgue a během dalšího turnusu projedu naplánované etapy nového zájezdu ve stopách nejslavnějšího etapového zájezdu TdF. Nic složitého ani na organizaci, ani na plánování,
Bohužel patřím mezi lidi, kteří i z nejjednodušší akce dokáží vytvořit jeden velký zmatek! (No, aspoň je pak na co vzpomínat).

Ráno všechno probíhalo bez komplikací, svoje kolo jsem si do vleku už předešlý den naložila jako poslední, aby nebyly problémy s jeho vyndáváním a s sebou jsem si vzala malý batůžek na kolo, ve kterém jsem měla peníze, doklady,mobil, mapy a pití. Do vinotéky jsem si vzala jen peníze a batoh nechala ležet na předním sedadle. Po ochutnávce jsem si z vleku vyndala kolo a začala jsem se loučit se všemi účastníky a klienty, hlavním průvodcem Radkem, který mě zaučoval, s kuchařkou Andreou a s řidiči Honzou a Láďou. Ve zmatku spojeném s loučením batoh zůstal na předním sedadle,
Autobus zatroubil a odjel a v tu chvíli (autobus byl ještě na dohled) mi došlo, že něco nemám...
Nejenže jsem měla v batohu mapy, ale i mobil, takže tím mi jaksi vypadla možnost zavolat Radkovi, jaký kus pitomce jsem a jestli by nemohli zastavit a minutu počkat než je na kole dojedu a vyhodit mi batoh z autobusu.
Co teď???
Rozběhnu se zpátky do vinotéky a zřejmě vypadám dost zoufale, protože Francouz u pokladny se mě ihned, přestože obsluhovuje nějaké turisty, ochotně ptá, co potřebuju. Vysvětlím jsem mu anglicky svojí situaci a poprosím ho, jestli by mi nemohl půjčit telefon. Ihned mi ho podá a já můžu volat. Jenže komu? To ráno jsem si pro všechny případy brala číslo na kuchaře Toma, který v Provence také zůstával a protože jsme ani 1 neměli papír ani tužku a já mobil v batohu, číslo jsem si zapamatovala. Bohužel dny, kdy se střídají zájezdy jsou velmi náročné a Tom mobil nebral...
Mezi proklínáním vlastní blbosti jsem přemýšlím co dál. Čas neúprosně ubíhá a autobus se vzdaluje.
Napadlo mě, že ve vinotéce možná budou  mít kontakt na někoho z cestovky, protože všechny "alpiňácké" zájezdy do Provence končí řízenou ochutnávkou v Chateauneuf du Pape. V rychlosti na pokladního vychrlím svůj další požadavek. Okamžitě vytáhne obrovský šanon a začne listovat...:-)
Nakonec se narazí přesně na to (trvalo mu to cca 3 min, ale i ty mi připadly jako celá věčnost), co potřebuju a podá mi papír s číslem na garanta francouzských zájezdů Peťu. Vytočím číslo a doufám, že má telefon u sebe. Po několika tónech, které prohloubí mojí beznaděj, se ozve povědomý hlas. Po takřka bezdechém představení na něj vychrlím svůj problém.

"Ahoj, prosím tě, já jsem v Provence a končí mi turnus zájezdu, kde jsem pomocníkovala a mám v Provence zůstat na ten průzkum, jak jsme se domluvili. Jenže jsem tak pitomá, že jsem si zapomněla v buse batoh s mobilem a mapami a se vším."

Chvíli bylo ticho. "A odkud voláš?"

"Ze Chateuneuf du Pape. Z vinotéky, půjčila jsem si od nich telefon," zní odpověď (zjevně ho překvapí).

V jeho: "Výborně.", se v ideálním poměru mísí ironie, pobavení a možná i trochu uznání.

"No, rozhodně," začínám smát a kladu požadavek (nebo spíš prosbu): "Nemohl bys, prosím, zavolat Radkovi a říct mu, jak jsem pitomá a jestli by mi ten batoh nemohli vyhodit v nějakém městě třeba v infocentru, že bych si ho tam vyzvedla?"

"Já nemám v mobilu na Radka číslo, ale zavolám do Brna, aby ho zkontaktovali a aby ti zavolal.", konečně naděje.

"Super, jen ať, prosím tě, volá na tohle číslo a ne na můj mobil, to by se dovolal na přední sedadlo.":-)

Záchvat smíchu: "No jasný!"

"Díky moc, zachránil jsi mě! Měj se!"

"V pohodě, ty taky, ahoj!"

"Ahoj!"

Pokládám telefon a vysvětluju ochotnému pokladnímu aktuální stav a prosím ho, jestli si můžu telefon ještě nechat. Ujistí mě, že úplně bez problému a vyrazí ven před vinařství pro moje kolo a uklidí ho dovnitř. Vysvětlí mi, že zavírají, ale že si to mám v pohodě dořešit, že v práci stejně ještě zůstává.

Za chvíli telefon zvoní. Radek.

"Gratuluju!", zazní pobavený hlas.

"Děkuju:-), nemohli byste mi ten batoh, prosím vyhodit někde v infocentru, že bys mi řekl v jakém městě a já si ho tam vyzvedla?"

"Honza (řidič) říká, že ti ho dovezem zpátky."

"A kde jste?"

"V Orange." (cca 10 km od Chateauneuf du Pape)

"Tak já někam dojedu, ne? Kolo tady mám."

"Dobře, tak já ti dám Honzu a on ti vysvětlí, kde se potkáme."

"Super, díky moc!"

Honza mi v rychlosti vysvětlí, kde se potkáme a já honem děkuju pokladníkovi a ptám se ho, kolik chce za všechny ty moje telefonáty.

"Nothing, that's free! I insist, I am just glad, I could help."

"Are you sure? Thank you so much! I owe you!"

"It's fine, really. Just take care and enjoy the rest of your stay.",říká s úsměvem, pomáhá mi s kolem ven.

"Thank you again! Bye!"

"Bye, bye, see you!",  dokonce mi i mává.

Rychle nasedám na kolo, mávnu na něj taky a rychle mířím na smluvené místo na kruhovém objezdu ve vesnici cca 5 km od Chateauneuf du Pape. Dojíždím na "kruhák". kde akorát zastavuje známý autobus s oranřovým vlekem a z něj vybíhá Radek a mým báglem v ruce.

"Čau, díky moc, zachránili jste mě!"

"Stane se!"

"Ok, tak hlavně dobře dojeďte!"

"Ty taky a měj se, ahoj!"

"Ahoj!"

Nasedám na kolo a podle mapy mířím zpátky do kempu, kde všechno vyprávím Tomovi: "No jako super, jaks to vyřešila! To by mě asi nenapadlo!"

"No mě normálně asi taky ne, víš. To ten stres!":-)

Prostě jsem zase jednou perlila!:-)
Díky všem za spolupráci, byli jste skvělí!