Naposledy, když jsem se rozhodla vyrazit do kina nedopadlo to přesně podle doufání a očekávání...
Na začátku srpna (v pondělí 2. přesně) jsem se vydala do kina na dlouho očekávaný film Muž ve stínu (The Ghost Writer) v režii Romana Polanského (s tím, že ten chlap je starej ... plně souhlasím, nicméně režírovat umí). Na návštěvu kina jsem vytáhla ještě svojí kamarádku Péťu. Vše bylo domluveno.
Péťa se staví kolem půl 8 u nás doma (má to po cestě) a budeme mít akorát čas do kina dojít, v klidu koupit lístky, najít místa a pak už si jen vychutnat skvělý film. Vše probíhalo v pohodě až do chvíle než jsme došly před kino. Dveře vypadaly ještě "zavřeněji" než jindy a v kině se hnula leda myš.
Ne že by nás ten pohled překvapil. Protože přece jen bylo slunečné pondělí a většina lidí, kteří by teoreticky mohli do kina přijít skončila po cestě v Chocni proslulé hospodě "Na Růžku" aka na "Slunečném pobřeží":-).
Chvíli jsme postávaly před zavřenými dveřmi a pak s nadáváním na vedení kina, které podle nás usoudilo, že: "Na tenhle film stejně nikdo nepřijde." a tudíž se ani nenamáhalo do kina dorazit, jsme odešly.
Až doma jsem poté zjistila, že chyba nebyla ve vedení kina, ale v mé vlastní blbosti. Na plakátě byl totiž film napsaný sice hned jako první, ale ukázalo se, že až na 9. srpna, protože první týden v srpnu má choceňské kino tradičně dovolenou.
Jediné co mi zbylo, bylo "uspořádat" domácí promítání a pustit si film Východní přísliby (Eastern Promises) s Viggem Mortensenem v hlavní roli. Na Muže ve stínu se budu muset vydat příští týden znovu...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat