Součástí studia na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně je předmět anatomie, jehož součástí jsou týdenní přednášky a cvičení. Přednášky se klasicky odehrávají v přednáškových místnostech, takže v tomto ohledu je anatomie normální. Cvičení jsou v tomto ohledu jedinečnější, na nich se totiž chodí do pitevny.
Při první návštěvě (nebo aspoň u mě to tak bylo) jsem vnímala jen ten přímo omračující smrad formalinu, ve kterém jsou naloženy všechny trvalé preparáty. Po nějaké době, kdy vám cvičící velmi často (s trochou nadsázky by se říci až neustále) připomínají, že tohle není ten nejhorší smrad, kterého se na této škole dočkáte (o tom, že cvičící nekecá, jsme se přesvědčili velmi záhy, při první pitvě "živého" materiálu). Každopádně na pitevní zápach jsme si zvykli celkem rychle. Vcelku platí (jak jsem někde slyšela), že poté co sebou na pitevně párkrát seknete nebo se pozvracíte, začíná to být celkem nuda:-)
Jak čas ubíhal, všichni jsme se začali tomu nepříliš veselému prostředí přizpůsobovat a zároveň s námi se mu přizpůsobil i náš humor a vtipy. Zdravé (až nezbytné) vtipkování, které se většinou odehrávalo před vstupem do pitevny, se změnilo ve vskutku černý humor. Možná vám ho více přiblíží následující historka...
Při jednom ze cvičení jsme probírali plíce, které před námi ležely na pitevním stole.
Doktorka cvičící nám právě říkala něco ve stylu, že plíce jsou hladké a v podstatě bez nerovností. Když je po chvíli otočila, to co jsme uviděli, moc její slova nepotvrzovalo. Přes preparát se táhly hluboké rovnoběžné rýhy.
"A co je tohle?", zeptali jsme se sborově.
"To jsou rýhy od mříže v mrazáku (kde se uschovávají preparáty).", odpověděla paní doktorka
Na to zareagovala kamarádka Marťa, která z kamenou tváří poznamenala: "No spíš to vypadá jak z grilu!"
Nedalo se dělat nic jiného, než jí dát zapravdu. Předtím jsme na ní ale chvíli nevěřícně zírali a pak jsme se začali nezvladatelně smát...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat